pátek 15. září 2017

Klášter Geghard a podél jezera Sevan do Tbilisi 🇦🇲 15. 9. 2017

Na závěr našeho putování po Arménii nás čekal klášter Geghard (na seznamu UNESCO), cesta podél jezera Sevan a nekonečný návrat přes pohoří Kavkaz do Tbilisi. 


Klášter Geghard na seznamu památek UNESCO

Geghard postavený převážné ve skále

Jedna z kaplí přímo vytesaná ve skále

Podívejte se tááámhle....

Sbor zpívající staré chorály pro japonské turisty

Geghard ze seznamu UNESCO

Miluji staré mlýnské kameny

Sbírka chačkarů (kamenných křížů)

Klášter na břehu jezera Sevan (plocha 940 km2 ve výšce téměř 2 000 vysoko)
Následující den ráno cesta na letiště a návrat domů letem Tureckých aerolinií přes Istambul do Prahy.

čtvrtek 14. září 2017

Chop Virap a Noravank 🇦🇲 14. 9. 2017

Tentokrát jsme se vydali směrem k hranicím s Tureckem. Cestou nás doprovázel hezký pohled na bájný Ararat. Jeho vrchol je ale na turecké straně. Cestou jsme se zastavili v monastýru Chor Virap ze 13. století a v atraktivním klášteře Noravank ze 14. století v užasném červeném kaňonu. Tato vyvřelina (tuf) zdobí od nepaměti většinu budov v Jerevanu. Zvlášností kláštera Noravank je dvoupatrový kostel, který vyžaduje dost odvahy, protože schody jsou široké asi 50 cm a jsou bez zábradlí. Cestou zpět do Jerevanu jsme se zastavili v antickém chrámu Garni zasvěcenému Heliovi.


Monastýr Chor Virap se siluetou biblické hory Ararat

Chor Virap z nadhledu

Klášter Noravank v červeně zbarveném údolí

Pohled na dvouposchoďový kostel v klášteru Noravank


Červené údalí nedaleko kláštera Noravank

Schody spíšjen pro odvážné

Antický svatostánek v Garni zasvěcený bohu slunce Heliovi


V podvečer jsme návštívili místní zemědělský trh, který byl nedaleko od našeho hotelu. Po dvou dnech jsem byl také na večeři, takže přináším obrazové zpravodajství o místní gastronomii. Pečené jehněčí byla taková bomba, že jsem ho nestačil vyfotografovat, jak se po něm zaprášilo. Večer světelnou a hudební show u fontány nedaleko hlavní pošty, na kterém se sešlo odhadem to 3 - 5 tisíc lidí.


Je libo koření na místním trhu?

Jak je možné, že jsou všechny ty melouny stejné?

Holky ze sektoru sýrů

Přímo výstavní a velmi dostupné ovoce

Sektor ovoce na Jerevanském trhu

U večeře nemohou chybět sýry

Něco ala oblíbený hummus...

Grilovaná zelenina k jehněčímu, které už není...

Místní chleba

Hudební a světelná show v centru Jerevanu


středa 13. září 2017

Prohlídka Jerevanu a Arménského Vatikánu 🇦🇲 13. 9. 2017



Příjemný a pohodový den jsme strávili na návštěvě "Vatikánu" Arménské apoštolské církve Ečmiadzin, který je také na seznamu památek UNESCO a také pozůstatky katedrály Zvartnoc ze 7. století. 

Den jsme zakončili neúplnou prohlídkou Jerevanu v Muzeu písemnictví, památníku genocidy Arménů a centrální části města včetně kaskád.


Kaskády a Muzeum Charlese Aznavoura (vlevo nahoře), které z vděčnosti postavil stát 

Památník genocidy Arménů a věčný oheň
Obelisk nedaleko památníku genocidy
Muzeum písemnictví v Jerevanu

Vzácné rukopisy muzea


Ečmiadzin, sídlo hlavy Arménské apoštolské církve

Arménský Vatikán


Jeden ze čtyř chrámů zapsaných na seznamu UNESCO


Z jednoho z chrámů

Pozůstatky katedrály Zvertnoc ze 7. století
Pozůstatky katedrály 






úterý 12. září 2017

Přejezd do Jerevanu 🇦🇲 12. 9. 2017

Tento den jsme busem přejeli z Tbilisi do arménského Jerevanu. Čekalo nás 310 km přes sedla Velkého Kavkazu, skoro 10 hodin cestování a za odměnu nás čekala pravá celní a pasová kontrola na hranicích s Arménií, jako za starých časů. To jsme už v Evropě odvykli. Ale někdy to stojí za to si to na chvilku připomenout. Jen to vyplňování celního a devizového prohlášení odpadlo. 

Cestou jsem se zastavili na návštěvě klášteru Haghpat na seznamu památek UNESCO a monastýru Sagmosavank ze 13. století, vystavěný na hraně impozantního kaňonu řeky Kasakh.


Monastýr Sagmosavank ze 13. století

Interiér monastýru byl velmi jednoduchý

Kaňon řeky Kasakh


pondělí 11. září 2017

K hranicím s Jižní Osetií 🇬🇪 11. 9. 2017


Tento den jsme vyrazili na sever země k hranicím s Jižní Osetií. Cestou jsme se zastavili u hradu Ananuri na břehu přehradní nádrže. Při budování přehrady muselo být část hradu zbořena. 

Hrad Ananuri na břehu přehrady


Ananuri podruhé

Vrcholným zážitkem dne byl výjezd pomocí vozidel Mitsibushi a Toyota 4x4 ze Stepansminda o 200 výškových metrů k pravoslavnému kostelíku Gergeti ve výšce 2 170 m n. m. Cestou, které trvala asi 45 minut jsem si jako velitel vozu hezky rusky poklábosil se řidičem. M. j. říkal, že to ze den stihnou vyjat tak dvakrát. Zahraničních turistů jsme tam viděli poměrně dost. Kavkazké ledovce a majestátné štíty s horou Kazbek (5 047 m) jsme od kostelíku v mlze jen tušili.

Horské středisko Stepansminda s poutními kostely Gergeti (2 170 m)
Poslední metry před vstupem ke koslelu Gargeti

Kostel Gargeti ve výšce 2 170 m n. m.

Cesta nahoru i dolu je plná nečekaných překvapení

Vrcholová fotografie autora

neděle 10. září 2017

Skalní město Uplisciche 🇬🇪 10. 9. 2017

V našich podmínkách si těžko představíme prehistorické sídlo ze 2. století před Kristem. Vysoko na kopci, na soutoku dvou řek a na ploše asi 8 ha v podobě celého města se 150 jeskynními místnostmi ho vybudovali prapředci dnešních Gruzínců.
Prehistorický komplex Uplisciche

Uvnitř jednoho z kostelů




Tento den byla pro nás také přichystána návštěva rodiště jistého Josifa Vissarionoviče S. ve městě Gori. Vzhledem k tomu, že jsem z podstaty demokrat, na protest jsem odmítl do muzea a rodného domu jít a zdržel jsem se i jakéhokoliv fotografování. Nakonec nás podobných bylo ze zájezdu rovných 8. Strávil jsem krásnou hodinu a půl ve slušné  kavárně na hlavní třídě a pozoroval jsem cvrkot města.