V poslední době mě zaujali cestovatelské knihy Martina
Úbla, ale zejména jeho projekt Stezka Českem může jít každý. Tam jsem se m.j.
dozvěděl, že jsou výrazně vyznačeny nejsevernější, nejjižnější, nejvýchodnější
a nejzápadnější body Česka. A protože mám nejsevernější bod jen asi 125 km od
domova, rozhodl jsme se prozkoumat Šluknovský výběžek na motorce a kousek trasy
si projít.
Vyrazil jsem přes Bělou pod Bezdězem a první povinnou zastávku
jsem si udělal ve vyhlášené zmrzlinárně paní Ivany Jablonovské v Mimoni,
kam v roce 2018 přesídlila z Hamru u Jezera.
|
Jen malý úsek prodejního pultu (spíš pro ilustraci, co se dá vyrobit) |
|
Svoji zmrzlinovou volbu si už bohužel nepamatuji... |
Protože denně ve své
provozovně na sídlišti nabízí asi 60 druhů zmrzlin, vždycky je těžké si vybrat.
Pro ty úplně nerozhodné nabízí svoji specialitu „Nevím kterou“, ale u té mi
nehrozí, že bych ji někdy ochutnal. Protože jsme přišel jako první hned po
otvírací době, měl jsem dost času se navíc také očima pokochat. Jsem zvědavý,
co na to řeknou milovníci zmrzliny – moji vnoučci, až si sem jednou společně zajedeme.
Cesta dál probíhala přes městečka, které sice podle názvu
znám, ale nikdy jsem v nich nebyl. Cvikov, Varnsdorf, Rumburk, Šluknov, to
byly moje průjezdní body a začátek pěšího putování jsem si udělal
v nejsevernější obci republiky s krásným názvem Lobendava, místní
část Severní. Zde jsem po zelené turistické značce došel až k hraničnímu
přechodu pro pěší do Německa a po žluté pokračoval až k nejsevernějšímu
bodu republiky.
|
Hraniční přechod pro pěší Severní |
Zde mě přivítal krásný kámen označený státním znakem a pěkné
odpočinkové místo k posvačení. Bohužel nás, co jsme měli podobný nápad, bylo
víc a tak místo u stolu jsem nenašel.
|
Nejsevernější místo naší republiky |
Dál jsem pokračovat převážně hustým lesem
v blízkosti státní hranice. Potom na mě k mému překvapení vykoukla
klinika Hochwald, která je na německé straně jen 50 m od státní hranice. Poté
se už cesta úsekem Stezky Českem svažovala zpět k mému výchozímu bodu, kde
jsem zanechal motorku.
Cestou zpět jsem se zastavil na odpolední kávu v pěkné
kavárně s vlastní pražírnou v Rumburku. Největší drama mi přichystala
blízká Mladá Boleslav, protože se nově pustili do rekonstrukce mostu a objížďka
vedla přes místní část Sahara a Chrást, kde to moc neznám. I tak se mi tento
motovýlet líbil.