Odpolední rychlovka po stopách B. Hrabala 🛵 🇨🇿

Svoje putování jsem tentokrát podnikl na svém skútru Honda a to až po obědě, takže z toho byl asi tříhodinový okruh po Nymbursku. Začal jsem ho na nádraží v Kostomlatech, kde v průběhu 2. světové války Bohumil Hrabal (dále jen "BH") pracoval jako výpravčí a sbíral osobní zážitky pro knihu Ostře sledované vlaky, kterou většina z nás zná z výborného černobílého filmu stejně geniálního Jiřího Menzela. Potěšilo mě, že je zde jednoduchá pamětní deska s motivem nejerotičtější scény českého a československého filmu - známého razítkování intimních partií, která je i na této desce.

Pamětní deska na nádraží v Kostomlatech n. L.

Další zastávkou byla Sadská na rozcestí mezi Kerskem a Hradišťkem, kde v roce 1971 místní číšník hotelu vyprávěl BH svůj příběh, který známe z knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Je to má nejoblíbenější kniha BH, protože odráží půlstoletí naší historie, vzestupy a pády našich obyvatel. Na dlouho připravovaný film jsem se také těšil, ale přestože ho nakonec svěřili také režisérovi Menzelovi, kniha mi připadá lepší. 

Zde Hrabal čerpal námět pro Obsluhoval jsem angl. krále

Pak mě cesta svedla přímo do Nymburka. Tohle město mám už dlouho rád, protože se mi líbí jeho ospalost a maloměstský ráz. Tentokrát vynechám oblíbenou Rybárnu, Charlie's coffee&Garden, restauraci U Anny Šmejdířky nebo Polabské muzeum s expozicí o BH. Nedaleko pivovaru si z vnějšku prohlédnu vilu, kterou si nechali postavit rodiče BH, když ve zmíněném pivovaru otec BH správcoval. Tento příběh dobře známe z knihy nebo filmu Postřižiny, i když tento film se natáčel v Počátkách a v pivovaru Dalešice. Na Nymburském náměstí Přemyslovců je hezká dřevěná socha BH s jeho oblíbenými kočkami.

Přímo proti vile rodičů a nedaleko pivovaru je hezké odpočinkové místo s kočkami

V kiosku pivovaru lze koupit Postřižinské pivo

Cestou z Nymburka jsem ještě zajel se podívat na hrob BH v Hradišťku a odtud jsem jel rovnou do Kerska. 

Hájenka v Kersku, kde se odehrává děj Slavností sněženek

Sem BH jezdil z Prahy-Libně autobusem na chatu a napsal tady několik svých knih. Nejznámější jsou Slavnosti sněženek, kaleidoskop trochu nesouvisejících příběhů obyvatel tohoto místa, z nichž nejznámější je spor místních a sousedních myslivců, zda kanec raději se šípkovou omáčkou nebo s knedlíkem a se zelím. 

Nedaleko chaty BH je autobusová zastávka s jeho oblíbenými kočkami

 

Chata BH, která se nedávno dostala do rukou Středočeského kraje

Tuto chatu nedávno koupil Středočeský kraj a Polabské muzeum zde po celkové rekonstrukci bude připravovat expozici o tomto spisovateli. 

Chata je sice trochu stranou, ale nedá se minout

Takže snad brzy budeme mít další důvod toto kouzelné místo znovu navštívit. 

Nezapomenutelný Panenský Týnec a následně i obdobná Vysoká 🇨🇿

Milovníci tajemných prostor a různých nadpřirozených jevů dobře znají klášter klarisek s nedostavěným kostelem v Panenském Týnci nedaleko Loun. Tento směr moc často nejezdíme a proto ho ani moc neznáme. Museli jsme tedy podniknou speciální poznávací cestu, která ale překonala naše očekávání. 

Kostelní věž je jediná dostavěná část kostela

Žerotínové započali se stavbou kostela v roce 1382 a stavba nebyla do husitských válek dokončena.  Klarisky v přilehlém klášteře žily až do roku 1783, kdy byl klášter zrušen, ale trojlodní kostela zůstalo až do dnešní doby nedokončený. Místo je známé množstvím zón, kde lze na vlastním těle pozorovat proudění pozitivních energií, léčení depresivních stavů i harmonizaci vašeho podvědomí.  Měli jsme mimořádné štěstí, že tam ve stejnou dobu nikdo další nebyl a tak jsme měli všechny tyto zdroje energií jen pro sebe. Jedinými našimi společníky byla hejna holubů, která se nenadále vznesla ze zbytků nedostavěných stěn a jejich zvuk tak ruší absolutní klid a pohodu tohoto místa.

Holubi jsou jedinými společníky v tohoto úžasném prostoru

Nakonec jsme si slíbili, že se sem určitě zase brzy vydáme, protože se nám zde líbilo a pozitivní energie nikdy není dost.

Klid a pozitivní energie ve všech koutech

Dalším cílem na naší procházce byl hrad Házmburk nad obcí Klepý. Výstup na vrchol kopce byl docela slušný sportovní výkon. O to větší bylo naše zklamání, když jsme našli na bráně hradu upozornění, že z důvodů coronaviru je tato památka uzavřena. Protože na hradě se pracovalo a brána byla otevřená, nakouknul jsem alespoň dovnitř, ale hned jsem byl hlasitě zaměstnanci hradu vyhnán.

Jako někde v Perigordu (F) - vinice a hrady, kam se podíváš

Když jsme zjistili, že podobná pamětihodnost jako kostel v Panenském Týnu existuje také nedaleko Kutné Hory, za pár dní jsme se vydali i tam. Z obce Suchdol jsme vyrazili na vrchol kopce zvaného Vysoká (471 m n. m.). 

Zbytky letohrádku na Vysoké

Na vrcholu kopce hrabě František Špork nechal v letech 1697 - 1698 vystavět letohrádek s kaplí sv. Jana Křtitele, který zanikl po požáru v roce 1894. Dnes ze vší té krásy zbyly jen zbytky obvodových zdí a sklepení. 

I zbytky zdiva mohou být krásné

Nedaleko od této zříceniny je také veřejně dostupná rozhledna, ze které je hezký rozhled na Kutnohorsko.

Je to opravdu kouzelné místo

Na Nový rok za zubry a divokými koni 🇨🇿 🥾

Další coronavirový rok 2021 jsme přímo na Nový rok zahájili rodinným výletem na Pastviny nedaleko Benátek nad Jizerou. Na počet ušlých kilometrů to nebyl nijak zvláštní sportovní výkon, ale sešly jsme se tři rodiny a měli jsme mimořádné štěstí. 

Divocí koně na panoramatu Benátek

Nejdříve jsme v dáli uviděli divoké koně a za chvilku jsme v houštině narazili na hodující rodinku zubrů.

Zubři nedaleko karantény

Díky iniciativě o. p. s. Česká krajina v roce 2015 vznikl experiment k využití divokých zvířat v "údržbě" zeleně v bývalém vojenském prostoru, kde jsou chováni zubři (původem z polských rezervací), britských exmoorských divokých koní a zpětně šlechtěných turů z Nizozemí.

Zubři nám ochotně zapózovali

Z vlastní zkušenosti pravděpodobnost setkání s těmito divokými zvířaty je tak padesát na padesát, protože se velmi často zdržují v houštinách daleko od ohrady, kterou pochopitelně není radno překonávat. Ale naše novoroční vycházka byla korunována jak setkáním s koni, tak i se zubry. Zdržovali se nedaleko prostoru zvířecí karantény, kam jsou často lákáni na zdroj vody a je tak větší jistota je zpozorovat.

Ničím se zvířata nedala vyrušit

My měli štěstí jak na zubry, tak i na koně, kteří se producírovali nedaleko okraje a mohli jsme si je podle libosti fotografovat. Sice to nejsou fotky jak od Vojty Lukáše, mého bývalého kolegy z práce, který sem jezdí několikrát týdně, ale i obyčejným telefonem se dají udělat hezké fotky. Pro vnoučata i pro nás dospělé to byl mimořádný zážitek, umocněný vědomím, že to máme jen pár kilometrů od domova.