Poprvé na Řípu 🇨🇿 2020

Podivný koronavirový rok 2020 jsme si cestování moc neužili. Do zahraničí vůbec ne a v tuzemsku jen, dokud nepřišel tvrdý lockdown. A znáte to, z dálky jste ho možná viděli tisíckrát, ale nikdy jste tam nebyli a máte pocit, že vám to ještě neuteče. Když jsme si po dobrém nedělním obědě říkali, kam vyrazit na odpolední výlet, padla volba na symbol všech Čechů.

Při stoupání na vrchol byl krásný výhled

Za hodinku a něco jsme tam byli, ale stejný nápad mělo pár stovek dalších lidí, nejčastěji celých rodin. Nezjišťoval jsem, zda je to pro ně také premiéra, jako pro mne, ale začali jsme ze záchytného parkoviště, na kterém byl jen pár volných míst, ostře stoupat k lesu, kde jsme tušili náš dnešní cíl.

Vlastenecký nápis na štítu chaty

Cestou byly hezké výhledy na Roudnicko a Mělnicko a po asi ¾ hodině stoupání jsme byli nahoře. Prohlédli jsme si turistickou chatu Českého svazu turistů a hlavně byla otevřena Rotunda sv. Ludmily. Takže prosím hlásím: Sice až v 68 letech, ale splnil jsem svoji vlasteneckou povinnost a zdolal jsem horu nám nejmilejší.

Po dosažení vrcholu žádná radost není vidět

Povedená akce Dny Labe na labském břehu nedaleko přístavu

Cestou zpět jsme z auta zahlédli velké srocení lidí na břehu Labe na okraji Mělníka. Konaly se  tam Dny Labe. Nedaleko Vinařství hraběnky Lobkowitzové bylo navezeno velké množství písku a vytvořena dokonalá pláž, kde nechyběla ani plážová lehátka a slunečníky. Na řece kotvila divadelní loď bratří Formanů a kolem bylo spousta stánků pro nenasytné a žíznivé hosty. Prostě překvapení jak hrom a to jsme ještě pořádně netušili, jak těžké a komplikované období nás v r. 2020 vůbec čeká.

Hezký Jiřetín pod Jedlovou, podzemí v Lindavě a zavřený Sloup 🇨🇿

Další rodinný výlet jsme uskutečnili na křížovou cestu nad Jiřetínem pod Jedlovou. Cesta to byla tentokrát trochu delší a cestou jsme se kochali hlavně malebným okolím Máchova jezera a Nového Boru. Díky poměrně ošklivému počasí jsme moc turistů nepotkali a vlastní výstup ke kostelu sv. Kříže byl pohodlnou procházkou. Cestou jsme si prohlédli všechna zastavení, z nichž velmi aktuální nám připadalo zastavení č. VI – kdy Veronika podává Kristu roušku. Pak jsme si přidali nějaké další kilometry výstupem na Jedlovou a oklikou se přes už pomalu povinné zastavení v informačním středisku vrátili zpět k autu.

Křížová cesta nad obcí Jiřetín nad Jedlovou

Aktuální zastavení na pandemii - Veronika podává roušku

Udělat zastávku pod hradem Sloup byla další povinnost. Sám jsem tam byl jen jednou s bankovními cyklodětmi, když jsme bydleli v Holanech. Hrad už byl z důvodů coronaviru také uzavřen, ale trochu jsme doufali, že se nějaká cestička nahoru najde. Bohužel hrad byl zajištěn velmi důkladně, a tak nám nezbylo než se kochat z venku a jen si představovat, jaké by to bylo krásné, dívat se po okolí z hradeb.

Majestátný Sloup zůstal nepokořen

Další obnova mých vzpomínek byla návštěva Lindavy a jeho krásného podzemí. Sice přístup ke vchodu do náhonu jedné ze skláren nedávno poničil pád pískovcové skály, ale procházka asi kilometr dlouhou podzemní štolou, kde jsme na sebe jako malé děti vybafovali a hulákali jako pominutí stál za to. 

Krásný podzimní vstup do podzemí vodního náhonu sklárny v Lindavě

Musíme se tam zase brzy vrátit a to s našimi vnoučky, kterým by se to určitě taky líbilo.

Cesta za posvátnou vodou 🇨🇿

Když zjistíte, že celkem nedaleko chaty (asi 20 km) je Mariánská studánka se zázračnou vodou, museli jsme tam vyrazit. Areál na kraji lesa nad obcí Rychnov na Moravě měl opravdu silný genius loci a místní mu také říkají Moravský Mariazell, podle podobného poutního areálu v rakouském Štýrsku.

Studánka se zázračnou vodou

Další den by se dal nazvat – den fascinujících výhledů a dalšího odškrtávání. Jedno z hezkých míst je v nedaleké Březové nad Svitavou a to Dobře ukrytá rozhledna Járy Cimrmana. Rozhledna je součástí celého komplexu přírodního lesoparku a je zde krásný výhled na údolí řeky Svitavy směrem na Brno.

 

Další připomínka zázračného genia

V nedalekém Křenově stojí krásný katolický kostel Narození sv. Jana Křtitele z r. 1732, který údajně navrhl samotný Jan Blažej Santini. O kostelu se říká, že při přípravě kostela omylem zaměnili plány s katedrálou v rakouském Salzburgu a tak tato malá vesnička přišla k honosnému baroknímu kostelu, který nebývá obvykle ani v mnohem větších místech. Bohužel kostel je přístupný jen o víkendech, tak jsme si ho museli prohlédnout jen z vnějšku.

Hodí se do Křenova nebo raději Salzburg?

Další hezká vyhlídka byla z gotické Městské věže, která byla součástí obranného systému nedalekého městečka Jevíčka. Výstup po starém dřevěném schodišti potěšilo moje tesařské geny po dědečkovi z maminčiny strany a doba strávená nahoře mezi zvony byla úchvatná.

 

V Jevíčku mají také připomínku největšího Čecha

Mezi zvony Městské věže můžete klidně chodit

V životě jsem nebyl ve Velkých Opatovicích a tak si chtěl splnit i toto přání. Nakonec jsem byl zklamán, že je to fakticky jen několik nezajímavých domů místo okolo šamotky a moc toho k vidění není. Zato v nedalekých Jaroměřicích jsme našli zajímavou křížovou cestu na vrchol Kalvárie a tam nově krásně zrekonstruovaný areál kostela Povýšení sv. Kříže a Loretánskou kapli Panny Marie Ustavičné Pomoci, který se směle vyrovná obdobným poutním areálům doma i v zahraničí.

 

Kostel Povýšení sv. Kříže

Totéž trochu odjinud (Jaroměřice)

Dalším mým nesplněným cílem byl hrad Cimburk nedaleko Městečka Trnávka. Sem se chystám od svých 12 – 13 let, čili více jak půlstoletí. To jsme si slíbili s mým největším kamarádem Pepou Holkem, že si tam zajedeme na kole a ke kolům jsme si ze dřeva vyrobili i závěsné vozíky za kolo. Akce se uskutečnila, vozíky skončily údajně velmi brzy někde v příkopě. Já jsme nakonec z důvodu, který si už nepamatuji, nejel a tak jsem Cimburk měl stále neodškrtnutý na svém cestovatelském seznamu. Stoupání k hradu z Městečka Trnávka je opravdu výživné a hrad jsme našli plný života, protože tam finišovala nějaká prázdninová celotáborová hra a klid narušoval neustálý pohyb a štěbetání dětí.

 

55 let jsem musel čekat na tento pohled (zřícenina hradu Cimburk)

Zase jsem se přesvědčil, že blízko místa, kde se člověk narodil a kam se vracel, zde najít spoustu zajímavých a inspirujících míst.