Pro moji první cestu do USA jsem si vypral CK Simon-Tourist, se kterou jsem uskutečnil v minulosti již několik cest, např. do Gruzie a Arménie nebo do Itálie. Nakonec se to ukázalo jako velká výhoda, že je člověk takový loajální k osvědčené cestovní kanceláři. Ale pěkně od počátku...
Jako obvykle jsem si zabalil 3 dny dopředu a zkontroloval si všechny potřebné náležitosti. Když jsme na letišti byli průvodkyní vyzváni, abychom zahájili odbavování, zjistil jsem, že nemám to nejdůležitější - cestovní pas. Následoval telefonát domů, probuzení manželky a dotaz, zda jsem tam někde neodložil pas. Pochopitelně pas doma nebyl k nalezení. Tak jsem začal prohledávat kufr a příruční batoh. Když jsem narazil na fotokopii svého pasu, pečlivě uloženého v kufru podle pokynu CK, hned mi to bylo jasné, protože jsem si vzpomněl na klasický problém ze zaměstnání - zapomenutý originál v kopírce. Tak jsem manželku doma po telefonu navigoval ke kopírce. Ano, můj pas tam byl. Ale jak ho za 120 minut doručit za 40 km vzdálených Benátek na LVH? Vydal jsem se tedy taxíkem, kterým jsem nejel dobrých 35 let na Černý Most, kam mi Hanka pas dovezla, protože přímo na letiště nechce jezdit. Při zpáteční cestě už nastala pravidelná ranní dopravní špička a tak se cesta trochu natáhla a k odbavení jsem se dostavil 2 minuty před uzavřením gate. Kdybych měl kufr na palubu, tak by mě ještě pustili, letadlo v Praze nabralo trochu zpoždění, ale můj kufr mohl pouze do podpalubí. Takže v konečném důsledku jsem zůstal na letišti sám a přemýšlel co podniknu dál. Poletím do USA dalším letem, někam za teplem nebo kamarády po Evropě? Přece se s ostudou nevrátím domů. Následovalo několik neúspěšných telefonátů do CK, protože bylo ještě před 9:00 hod, ale nakonec se mi ozval samotný majitel - p. Čížek, že o mém problému ví a že se mi brzy ozve s řešením. Skutečně do 20 minut se ozval a měl pro mě pro mě úžasnou zprávu. Poletím do NY s Delta Airline za 4,5 hodiny přímým letem (naše skupina cestovala přes Amsterdam a tam měla tříhodinové čekání) a ve výsledku bych tam měl být jen asi 40 minut po hlavní skupině. Pokud je nestihnu, budu muset do hotelu cestovat individuálně metrem. Pro jistotu mi poslat v Google Maps plán cesty s jedním přestupem. Po mém příletu do NY jsme si s průvodkyní čile smskovali a sledovali náš postup k imigračnímu úředníkovi. Byl to proces na téměř 2 hodiny a ve finále jsem kontrolou prošel jen 15 minut po posledním účastníkovi hlavní skupiny a tak jsem mohl využít dopravu do hotelu smluvním autobusem a nikdo z účastníků nebrblal. Takhle dramaticky začala moje cesta do USA.
 |
| Pohled na jižní cíp Manhattanu z lodi odjíždějící k Soše Svobody |
 |
| Památník 11. září. Slečna by dnes měla narozeniny. |
První den jsme hned vyzkoušeli vymoženosti newyorského metra (přes svůj věk funguje 24 hodin denně) a pěší cestu po Manhattanu jsme začali dole u Battery parku, Indiánského muzea, okolo kostela Trinity na Wall Street k pověstné burze cenných papírů a k Federal Hall se sochou prvního prezidenta USA George Washingtona. Další zastávkou našeho pěšího putování bylo místo původních dvojčat a dnešní trochu zvláštní, ale dojemný památník 11. září, procházka starým přístavem s výhledem na Brooklynský most, úžasný China Town a autentická čtvrť Little Italy.
 |
| Socha Svobody na pozadí Manhattanu. |
 |
| Má 46 metrů a podstavec ještě o metr víc. Dohromady tedy úctyhodných 93 metrů. |
 |
| Model nosná konstrukce sochy Svobody od fr. stavitele G. Eiffela |
Následující den jsme zamířili lodí k největšímu symbolu tohoto města - k Soše Svobody a Ellis Island, kterým ještě do 50. let minulého století procházeli všichni přistěhovalci, kteří přijeli požádat o přijetí v této zemi. Socha Svobody, dárek Francouzů novému státu, je z technického hlediska velmi zajímavá stavba, protože nese výrazné stopy nám dobře známého Gustava Eiffela, který vytvořil vnitřní konstrukci sochy. Návštěva Registry Room na vedlejším Ellis Inslandu je jen pro silné nátury. V ničem si to z hlediska pocitů nezadá s Yed Veshem Muzeum v Jeruzalému nebo Osvětimí. Poté jsme pokračovali přes Union Sq. a 5. Ave k jednomu z nejvyšších mrakodrapů Empire State Buiding, okolo pověstné Madison Square Garden a den jsme zakončili na přesvíceném a pulzujícím Times Square. Pár jedinců si dopředu objednalo lístky na večerní představení do Metropolitní Opery, které si podle jejich slov krásně užili. I tak může probíhat poznávací zájezd...
 |
| Ve městě je velmi bezpečno. Pánové ve službě si odskočili do Trump Tower, tak jsem musel tohle čekání ve frontě zvěčnit. |
 |
| Náš cestovatel pod mostem (Brooklynským). |
 |
| Málokdo z místních ví, že na Manhattan se dá cestovat z Rooseveltova ostrova i lanovkou |
 |
| Populární filmové místo - kluziště u Rockefellerova centra |
Poznání NY jsme na den přerušili a vydali se objednaným autobusem na asi 5 hodinovou cestu do Washingtonu. Okružní cestu jsme zahájili na Arlingtonském hřbitově a Národním válečném památníku u hrobu zavražděného prezidenta JFK. Prohlídka města byla poznamenána probíhajícím newyorským maratonem, který měl svoje technické zázemí u nejstřenější americké budovy Pentagonu, čili ministerstva obrany. Společně jsme se pěšky vydali k velmi nenápadnému a překvapivě malému Bílému domu a památníku Abrahama Lincolna. Volné dvě a půl hodiny jsem využil k návštěvě Národního leteckého a kosmického muzea a procházkou po hlavní třídě Mall k sídlu Senátu a Kongresu, tedy k budově Kapitolu.
 |
| Arlingtonský hřbitov válečných obětí |
 |
| Cestovatel před Bílým Domem |
 |
| Další významná budova - Kapitol, sídlo amerického Senátu a Kongresu |
 |
| Tak to dopadne, když nezkušený strávník neví, že hranolky se k Big Macku dávají automaticky... |
 |
| Model raketoplánu v Národním muzeu letectví a kosmenautiky |
Čtvrtý den pobytu nás čekala procházka střední částí Manhattanu, která byla komplikována oslavami velkého Janovčana Kryštofa Columba, ke kterému se hlásí početná Italská komunita, průvodem na 5. Ave. A to byl všední den dopoledně! Prohlédli jsme si katedrálu sv. Patrika, Carnegie Hall a Metropolitní operu, Trump Tower, Rockefellerovo centrum se známým kluzištěm, hlavní železniční stanici (Grand Central Terminal) a budovu Organizace Spojených Národů. Vrcholem dne byla návštěva jedné z nejvyšších budov - mrakodrapu Empire State Building, který milovníci romantických filmů, Toma Hankse a Meg Ryan znají z filmu Samotář ze Seattlu.
 |
| Populární mrakodrap - Empire State Building |
 |
| Čí batoh s medvídkem ležel u tohoto sloupu? Ano, batoh osmiletého Jonaha ze Samotáře ze Seattlu. |
Pěší putování po NY jsme poslední den zahájili u křižovatky Columbus Circle a prošli si malebný Centrální Park, přes Strawberry Fields, kde žil a před svým domem byl zavražděn John Lennon. Prošli jsme tedy až k 99th Street a podle svého zájmu jsme se rozdělili k individuální prohlídce Metropolitního musea umění nebo moderního Guggenheimova musea, přezdívaného "vývrtka". Já dal přednost moderně a tak jsme měl možnost viděl celou řadu mě neznámých výtvarníků, ale i Pabla Picassa a našeho Františka Kupky.
 |
| Sbírka moderního umění je v budově zvané "vývrtka" |
 |
| V Central Parku si můžete vypůjčit rádiem řízenou plachetnici. |
 |
| Zmermomocnili jsme jednoho ochotného kolemjdoucího a máme na památku fotku celé skupiny z Central Parku. |
Co říci na závěr? Vyzdvihl bych tři momenty:
- Díky filmům, televizi a všeobecné popularitě člověk to město podvědomě opravdu zná.
- Přestože jsme díky vysokým nákladům bydleli v nedalekém Qeensu, jen 3 - 4 stanice metrem od Manhattanu, tam byl NY už jen běžná průmyslová zóna, kde se často večer mimo hlavní tahy ani nesvítilo.
- Co na mě udělalo největší dojem, byly místní lidé. Po celý den jsou dobře a optimisticky naladěni a jsou opravdu k cizincům - turistům extrémně vstřícní.
Následující den nás čekal přelet do Buffalla a kanadská část našeho pobytu. O té v jiném článku.
