Na skok do Saigonu na kávu a shopping 🇻🇳 březen 2018

Při návratu z ostrova Phu Quoc a před naším odletem do Evropy jsme se na jednu noc zastavili v největším vietnamském městě. Přestože se oficiálně jmenuje Ho Či Minovo Město, všichni mu říkají postaru Saigon. Vždy mi to připomene naši podobnou historii, kdy nejen místní používali stále jméno Zlín, přestože se město roky jmenovalo po jednom nechvalně známém pánovi.

Je to skutečné pravé ekonomické centrum Vietnamu, bouřlivě a odvážně rostoucímu jak do šířky, tak hlavně do výšky. Francouzský koloniální vliv je vidět na každém kroku, město má spoustu parků a pečlivě si střeží historické památky z přelomu 19. a 20. století, které tu zanechali. 

Mrakodrapy a přímo pod námi místní tržnice

Radnice Saigonu se sochou velkého HCM

Budova Opery z roku 1897

40 m vysoký katolický kostel Notre Dame

V budově hlavní pošty nejlépe nakoupíte suvenýry. Nemusíte smlouvat, mají pevné ceny.

Noční trh na  Ben Thanh 

Pasáž se stánky občerstvení necelých 50 m od hlavní tržnice

I zde nacházíme krásné mořské plody a kraby

Na rozdíl od jiných částí Vietnamu jsme zde viděli na tržnici Ben Tranh velmi tvrdě, ale přátelsky smlouvat o cenách. Část prodejců ale měla férově uvedené pevné ceny a to jak USD, VND, tak i v malajských ringgitech. 

Některé ze značek jsou známé zákazníkům i u nás.

Vietnamci už také objevili kouzlo velkých nákupních center.

Využíváme tedy poslední příležitost k nákupu dárků pro své nejbližší. Jako návrat do civilizace ověřujeme oblibu nových nákupních center u Vietnamců. Hlavním důvodem však byly klimatizované prostory, kde jsme prožili poslední hodiny už oblečení a připravení na cestu domů, kde u tuto dobu byly teploty jen kolem 3 stupňů. 

Týden na ostrově Phu Quoc 🇻🇳 březen 2018

Tento turistický ráj není součástí delty Mekongu a těží z menší dopravní dostupnosti, protože leží hodinu letu ze Saigonu. Vnitrostátní letenka se dá pořídit za necelých našich 1.000 Kč, létají tu tři společnosti a ze Saigonu do hodiny zpravidla letí tak 3 - 4 spoje. A o kvalitě služeb na vnitrostátních linkách by si mohl náš národní dopravce nechat zdát. Pokud chcete cestovat na dovolenou pouze na tento ostrov, nepotřebujete vůbec vietnamské vízum za 25 USD. 

Moderní, čistá a kvalitní je flotila místních Airbusů 321

Celých 70% plochy ostrova tvoří tropická džungle národního parku, krásná příroda, pláže a hlavním artiklem ostrova jsou neodolatelné západy slunce.

Páteční večer a celé město se koupe

Ostrov je hodně oblíbenou domácí destinací, stejně zde mimo běžné angličtiny uslyšíte také francouzštinu, ruštinu, maďarštinu a švédštinu. Moře je zde proti pevnině krásně čisté. Najdeme zde také pláže s bílým pískem, jemným jako polohrubá mouka.

Katalogy slibují prázdné bílé pláže (zde Sao Beach)

Skutečnost je trochu jiná (pohled ze stejného místa opačným směrem)

Francouzi tento ostrov přičlenili k Vietnamu (původně patřil a stále si ho nárokuje Kambodža) a vybudovali zde vojenskou  pevnost a vězení, které za vietnamské války použily USA. Věznili zde asi 40 tisíc zajatců Viet Congu.

Dnes je ostrov znám produkcí pepře, perel, ovocných vín a hlavně výtečné rybí omáčky, která je základní ingrediencí vietnamské kuchyně.

Nově budovaný buddhistický chrám nedaleko Sao Beach 

Čerstvě sklizený pepř

V těchto kádích rok zraje vyhlášená rybí omáčka (Nuoc Mam)

Vietnamci jsou skuteční hračičkové 

A jako téměř kdekoliv ve Vietnamu zde najdete čerstvé a výborné ryby, mušle, krevety nebo kraby.

Noční trh v Duong Dong je místem setkání všech milovníků čerstvého jídla z řad turistů i místních

Výtečná inspirace z nedalekého Japonska. 

Phu Quoc je pravým dovolenkovým rájem a jednou z nejoblíbenějších turistických destinací Vietnamu. Proto se také objevuje v nabídkách našich cestovních kanceláří a to jak samostatně, tak v rámci poznávacích tras. Mohu vřele doporučit!

  

Jeden den žákem ve škole vaření v Hoi An 🇻🇳 4.3. 2018

Už před rokem jsem měl přání zúčastnit se jako naprostý amatér kurzů vaření vietnamské kuchyně, ale svůj plán jsem musel z časových důvodů odložit, protože při poznávacím zájezdu na to prostě nebyl prostor. Kuchařské kurzy v Hoi An pořádá každý den řada hotelů, restaurací, ale i přímo specializovaných škol. Svoji volbu jsem stále odkládal, až mi moje internetová vyhledávačka (= manželka) našla na předposlední den něco, co mě opravdu zaujalo. Byla to škola, která slibovala, že bude navíc i eco, což mě zaujalo (blíže jejich web www.hoianecocookingclass.com). 

Tržiště na okraji města mělo mnohem příjemnější atmosféru, než hektické centrum města

Tady vám angličtina není celkem k ničemu. Musíte se s místními domluvit rukama...

Každá lekce většinou začíná návštěvou místního trhu, kde vás zasvětí do zvláštnosti místních bylinek, zeleniny, ovoce, popř. i dalších produktů. Tato kuchařská škola navíc inzerovala, že nás naučí s místními úspěšně smlouvat, ale žádný významný pokrok jsem ve zbývajícím pobytu nepostřehl 😨.

Pak že mladí nechtějí vařit! Děvčata č. 6 - 8 byla z nedalekého Mnichova

V jeden den se nás sešlo kolem dvaceti a zastoupení to bylo skutečně mezinárodní - hodně Němců, Francouzů a Korejců. Hlavně všichni to chápou hlavně jako zábavu a tak přestože lekce je vedena v angličtině, vždy z gest lektorů i při horší znalosti pochopíte, co máte právě dělat. Škola probíhá pod heslem "Co si navaříte, to si také sníte.", takže každý frekventant má svůj číslovaný tác i s poklopem, kam si postupně skládá svoje výsledky, které si nakonec sní. Naprostou samozřejmostí je vyplnění požadavků klientů na vegetariánskou stravu nebo na alergie na určité produkty, velmi často třeba mořské plody. Všechny tyto požadavky umí operativně zajistit a nahradit je jinou ingrediencí. 

Projížďka po řece a lov krabů může začít.

Na řece se hledí i na bezpečnost turistů - proto povinně ty vesty.

Vlastnímu vaření předcházela ještě asi 30 minutová projížďka v typických vietnamských košových loďkách s ukázkou chytání modrého raka (většina účastníků si skutečně svého ráčka chytla) a lovu sítí na otevřené řece.

Docela dřina - to mletí vyloupané rýže

Hezky rovnoměrně rozetřít po tkanině, pod kterou se vaří voda.

A za 10 vteřin je placka skoro hotová. Bude ještě 24 hodin schnout na sluníčku.

Výrobu rýžového papíru jsme si prakticky osahali od ručního mletí rýže až po pečení rýžových placek, které posloužili za chvíli k přípravě tradičních závitků.

Při smažení klasicky hezky použít hůlky.

Příprava sojové omáčky na grilované lilky může být docela zábava

Výsledek práce každého účastníka. Pěkné, ne?

Ten nápis je dost výstižný a hovoří mi z duše.

Cena 730 tis. dongů (=32 USD) za pět hodin výuky včetně transferu z/do hotelu je na naše poměry cena skutečně lidová. Navíc všichni účastníci dostali brožurku se všemi vařenými jídly a užitečnou škrabku, kterou se dají ze zeleniny vyrobit úžasné nudličky. Takže to je záruka, že to nebylo naše poslední vietnamské vaření. Vždyť vietnamská kuchyně je dost lehká a tudíž i dost zdravá. I když sehnat některé ingredience, např. banánový květ bude asi těžká honička.

Mramorové hory také podruhé 🇻🇳 2.3. 2018

Mramorové hory na jižním okraji Da Nangu

Asi 30 km od Hoi An na předměstí Da Nangu se nacházejí Mramorové hory vietnamsky Ngu Hanh Son. Důvodně jsme zamýšleli tam vyrazit na kole, ale recepční našeho hotelu nám to rozmluvila. Nabídla nám cestu taxíkem za přijatelných asi 900 Kč s tím, že na prohlídku budeme mít asi dvě hodiny a řidič na nás počká. Největší problém byla domluva s řidičem s hezkým jménem To, přestože mu nebylo víc než 23, moc anglicky nerozuměl ani toho pochopitelně nenamluvil. Cestu jsme zvládli bez problém, svého To našli a brzy se vrátili zpět na náš hotel. 

Pagoda hned u vstupu

Každá z pěti hor prezentuje jeden přírodní živel a to vodu, dřevo, oheň, kov a zemi. Je zde několik buddhistických a hinduistických chrámů, pagod a také mohutné jeskyně. Přístup usnadňuje asi 25 metrů vysoký, ale placený výtah (15 Kč). 

Glazované střechy chrámů jsou úžasné

Toto místo je vyhlášené výrobou obřích mramorových soch, ale materiál se zde už netěží, ale dováží se Číny.

Vrcholové družstvo po dosažení nejvyššího bodu 

V krátké době Hoi An podruhé 🇻🇳

Po 10 měsících jsem se rozhodl vyrazit do Vietnamu znova a to v péči již vyzkoušené cestovky GO2 (pro případné zvědavce www.ckgo2.cz) a nechali jsme si postavit zájezd na míru podle našeho přání.

Málokdy mi něco zaleze pod kůži tak, jako starobylé město Hoi An, podle CNN jedno z 10 nejromantičtějších míst na celém světě. Je to místo, kam jezdí jak místní (a je jich opravdu dost), ale hodně Číňanů, Korejců a z Evropanů hlavně Francouzi. Většinou přijedou po obědě a stráví tu tak půlden a v noci jedou zpět do Da Nangu nebo dalších míst svého dočasného ubytování. My se rozhodli tu strávit plných 5 dní a hezky si to tady užít. Ve městě je také 700 krejčovství, obchodů s kůží a hedvábím a tak je tu obvyklé si nechat přes noc ušít oblek, šaty nebo boty.

A hlavně je to gastronomická Mekka celého Vietnamu, protože tady jsou ty chutě odlišné pro sever a jih Vietnamu nejvyváženější a nejharmoničtější. Proto jsem také toužil právě zde zajít do školy vaření, kterých je tady nepočítaně. O tom bude ale samostatný příspěvek.

Třetí zajímavostí je tradiční výroba lampiónů, což pochopitelně souvisí s produkcí hedvábí. Vyrábějí je tady téměř na každém rohu a večer je jimi osvětlené celé město. A že to jsou krásné kousky se můžete přesvědčit i na pár fotografiích z loňska.

Hedvábné lampióny

Japonský most ze 17. století, hlavní historická atrakce Hoi An

Dřívější vliv Číny je viditelný v řadě památek

Čeho se téměř každý Středoevropan nenasytí, to jsou místní trhy se zeleninou, bylinkami, květinami a ovocem. Na rozdíl od našich zvyklostí je většinou prodávají včetně kořínků, aby déle vydrželi.

Paní recepční a následně mi Google poradil - je to karela čili hořká okurka (bitter melon)

Bylinky mají kořínky, aby déle vydržely v horku čerstvé

Na to mi moje angličtina nestačila...

Čerstvě připravené rýžové nudle 24 hodin schnou na slunci

Většinu jmen jsem slyšel poprvé a hned zapomněl

Zvláštností Hoi An je také to, že cizinci zde na rozdíl od místních stále jezdí na kole, zatímco místní jezdí na těch svých motorkách o objemu do 150 kubíků, na kterých přepraví všechno od 4 členů rodiny až po 5 pytlů čehokoliv. A protože mořská pláž je asi 5 - 7 km vzdálená, vyrážejí tam zástupy turistů a zručně kličkují mezi motorkáři a auty, kterých také není málo (většinou to jsou ale taxíky). 

Na políčku s bylinkami

Endemondo mi krásně vykreslilo cestu přes rýžová a bylinková políčka

Dorazili jsme až k majáku (v pozadí) a trajektu na Kokosové ostrovy

Zasloužená zastávka na pláži a restauraci s mořskými plody. Ty jsou všude...