Tisíc důvodů proč si zamilovat Japonsko 🇯🇵1. až 14. 11. 2018

Můj zájem o Asii se projevil v plánování další destinace mých cesty. Přes Indonésii, Thajsko, Vietnam jsem se chtěl přirozeně posunut dál na východ - do Japonska. Pro cestu jsem si vybral vyzkoušenou cestovní kancelář GO2.CZ, se kterou jsem absolvoval dvě poslední cesty do Vietnamu a kteří mi vždy a ve všem vyšli vstříc. Celkem nás ve skupině cestovalo optimálních 10 osob.

K letecké přepravě bylo využito služeb Emirates, což na úvod zaručovalo nevšední zážitky jednak v novém dvoupatrovém Airbusu 380, ale i vyhlášenou úrovní služeb. Na cestě do a z Dubaje se o nás hezky staralo několik česky nebo slovensky mluvících stewardů. V nabídce palubního zábavného systému nechyběly ani tři celovečerní české filmy. I to patří k těm nejlepším leteckým společnostem.

Do Dubaje a poté i do Tokia zpět jsme letěli Airbusem 380

Po 17,5 hodinách v pohodlném sedadle nás čekala konečná destinace Tokio a náš báječný průvodce Honza Drápela, který se od nás následujících 12 dní ani nehnul. První noc díky jet legu (časový posun je 8 hodin) jsme toho všichni moc nenaspali, ale díky náročnému programu - rybí trh Tsukiji, hezké zahrady Hama-rikyu, historické Asakuse, cestě do 42. patra věže Tokijské radnice a neónové Kabukiču, jsme na spánek neměli vůbec čas. Po městě jsme jako nic nachodili překvapivých 13,5 km.

Zahrady Hama-rikyu jsou symbolem znovuobnovení Tokia po druhé světové válce

Před Bránou hromu v historické čtvrti Tokia Asakusa

42. patro Metropolitan Government Office nabízelo hezký výhled na podvečerní Tokio 

Druhý den jsme cestovali do bývalého hlavního města šogunátu s 13 metrů vysokou sochou Buddhy a zahrad Hasedera. Protože byla neděle, potkávali jsme krásně vystrojené rodiny v kimonech. Japonci jsou moc milí a tak vám vždy ochotně zapózují na společnou fotografii. Nedělní  podvečer jsme zakončili v moderní Yokohamě, krásném a výstavním nově postaveném přístavu a v jeho čínské čtvrti, plné tradičních plněných knedlíčků.

Třináct metrů vysoká socha Buddhy v chrámu Rinnódži

Krásné zahrady Hasedera

Japonci se umí v neděli hezky vyparádit do tradičních kimon

Další den náš čekala cesta k bájné Fudži. Vláčky a lanovkou jsme vystoupali na horu Komagatake, ale pro mlhu jsme Fudži ani netušili. Protože jsme byli na jiné aktivní sopce, prohlédli jsme si kráter vulkánu a dali si místní specialitu - černé vejce vařené v horké siřičité vodě. Po každém vejci prý člověk omládne o 7 let, ale s konzumací vajec jsme to nepřeháněli, aby nás doma poznali. Výčet  použitých dopravních prostředků jsme ten den rozšířili o pirátskou loď na jezeře Aši-noko.

Na horu Komagatake jsme použili kabinovou lanovku

Pohled do jednoho z mnoha jícnů z kabiny lanovky

Hlavní turistickou atrakcí jsou černá vejce, po kterých omládnete...

Závěrečná část okruhu po jezeře Aši-noko

Následující den jsme poprvé okusili cestu vlakem Shikanzen a to cestou do Nagana. Na nádraží jsme vzpomenuli slavného vítězství našich hokejistů na ZOH před rovnými 20 lety. Ubytování jsme měli v tradičním japonském stylu na tatami a na futonech (v zásadě tedy na zemi). Zaskočili jsme si do Jigokudani Show Monkey Parku, kde se celý rok koupou hejna sice divokých, ale velmi přátelských makaků v horké termální vodě. Zvlášť působivý pohled je na opičky v zimě, kdy kolem leží dva metry sněhu a opice se se sněhem na hlavě zahřívají v teplé vodě.

Náš krasavec na cestu do Nagana přijíždí...

Před 20 lety toto město zažilo velké vítězství českého hokeje

Rodiny makaků se čvachtají v termální vodě

Podzim v horách nedaleko Nagana

Hotelové pokoje s tatami a futony

Šestý den pobytu nás čekal výlet do vesničky Shirakawa-go, která je na seznamu památek UNESCO. Tradiční dřevěné domy se střechou pokrytou slámou, které musí v zimě odolat několika metrům sněhové nadílky. Sníh jsme ještě neviděli, za to jsme viděli krásně barevně vybarvený podzim v horách a poklidnou venkovskou atmosféru, která se k večeru zase vrací k obvyklému normálu a to, když se turisté zajíždějí sem autobusem po půldni vrací do hotelů.

Poklidná vesnička Širakawa-gó na seznamu UNESCO

Typický venkovský domek se slaměnou střechou 

Vchod do venkovského chrámu

Typická japonská zahrádka

Dalším rychlovlakem jsem se z Nagana přesunuli do Kanazawy, kde jsme viděli hezký historický dřevěný Ninja hrad Myouryuji a zahrady Kenrokuen, údajně jedny ze čtyř nejhezčích v Japonsku. V podvečer jsme měli domluvenou návštěvu v domě gejši (společnice), které zde mají mimořádné a uznávané postavení. Vždyť jich v celém Japonsku je jen asi 600 a na svoje povolání se dlouhodobě a pečlivě připravují.

Čekáme na prohlídku historického Ninja hradu Myouryuji

Zahrady Kenrokuen, jedny z nejhezčích v Japonsku

Pohled na vodopád

Typická japonská rodinka na procházce v zahradě

Ve starobylém Kyótu jsme navštívili hrad japonských šigunů Ninžó a chrámový komplex Kijomizudera, kde se nachází nejfotografovanější památka - zlatý pavilón Kindakudži. Večer jsme se procházeli ve čtvrti Gion, abychom alespoň na okamžik uviděli nějakou gejšu, které v této čtvrti žijí a pracují. Dlouhé čekání se nám vyplatilo a jednu jsem na malý okamžik skutečně zahlédli.

Hrad japonských šógunů Nidžó

Další krásná zahrada

Zlatý pavilón Kindakudži, jedna z nejfotografovanějších památek v Japonsku

Další den nás čekal přesun vlakem (jak jinak) do Nary - prvního hlavního města Japonska. Prohlédli jsme si nádherné zahrady Isuien, 16 metrů vysokou sochu Buddhy v chrámu Todai-Ji, parky plné krotkých jelenů sika a den zakončili v šintoistické svatyni Fušimi Inary Taiša s 6 tisíci rumělkových torií. Náročný den jsme zakončili 15 minutovým čekáním před vstupem do restaurace, kde jsme si netradičně dali výtečné místní hovězí, protože po týdnu jsme si potřebovali od ryb dát krátkou pauzu.

Panorama zahrad Isuien

Před chrámem Tódajdži

16 metrů vysoká socha Buddhy v chrámu Tódajdži

Všude můžete potkat krotké jeleny siki - poslíčky bohů

Šintoistická svatyně Fušima Inari Taiša s rumělkově zbarvenou bránou 6 tisíc torií

Moderní nádraží v Kyoto

Z Kjóto jsme se dalším šinkansenem přesunuli do Hirošimy. První naše cesta vedla k symbolu tohoto města - Atomovému dómu, budovy vytrojektovaného před 1. světovou válkou naším architektem Janem Letzelem. Tato budova jako jedna z mála přežila výbuch přímo v epicentru. Tento architekt také vyprojektoval ve 30 letech minulého století v Praze dnešní budovu Ministerstva průmyslu a obchodu, což místní připomínají. Další program představoval návštěvu Muzeum mírového památníku a Mírový park.

Trosky Atomového dómu byla zachovány jako memento budoucím generacím

Model Dómu před a po výbuchu

Tento Japonec, který se narodil několik dní po výbuchu učí turisty skládat origami a na čepici má maskota "Češi do toho..."

To jsou tisíce jeřádů origami v Mírovém parku

Ozdoba jednoho z místních cyklistů - připomíná podobnou budovu architekta Letzela v Praze

 

Věčný oheň v Mírovém památníku na památku obětí atomového výbuchu

Příměstským vlakem jsme se následující den přesunuli na ostrov Mijadžima s jednou ze tří nejslavnějších japonských scenérií - svatyní Icukušima ze 6. století ve tvaru mola, kterou u vjezdu stráží plovoucí torra. Svatyně je zasvěcena ochraně rybářů a námořníků. U torry jsme se sešli s jinou skupinou naší CK GO2, která jela trochu jiný zájezd po Japonsku a tak jsme se společně vyfotili. Místní gastronomickou specialitou jsou ústřice, které se tu pěstují a tudíž i konzumují a vyhlášené javorové plněné taštičky. O vaření a o jídle připravím samostatný článek.

Posvátná plovoucí brána

Naše skupina CK GO2.CZ

Svatyně Icukušima ze 6. století p. n. l.

Pohled na svatyni Icukušima a torii

Poslední den našeho pobytu v Japonsku představoval přesun Shikansenem z Hirošimy do Ósaky a prohlídka tohoto nadmíru rušného a pulsujícího města, místa milovníků jídla a vášnivých nakupovačů. Večer nás čekala jen cesta na letiště v Ósace a let Airbusem 380 přes Dubai domů. Za 11 dní pobytu jsme nachodili přes 120 km, takže let domů pro většinu představoval zasloužený spánek a mobilizaci posledních sil.

Ósaka je velmi rušné město se spoustou pěších a nákupních zón

Reklama jedné z typických restaurací

Označení vagónů metra vyhrazených ženám

Ósacký kanál v podvečer

V Japonsku vše obdivuhodně funguje. Díky české hudbě a úspěchům našich sportovců nás tu dobře znají. Obrovská loajalita k zaměstnavateli, vysoké pracovní nasazení, krátká (většinou týdenní) dovolená, neplacená práce o sobotách - to by asi spousta našinců hned tak neskousla. Přes všechno lidské hemžení jsou tu lidé velmi zdvořilí a vzájemně ohleduplní. I v tom byla tato cesta pro mě poučná a inspirativní.