Jedním z bílých míst, které
vůbec neznáme, je Šumava. Sice známe okolí Lipna, ale centrální část Šumavy se nám
dosud vyhýbala. Aspoň jsem si to myslel. Skutečnost ale byla trochu jiná (viz
dále).
Svoje putování po Šumavě jsme
zahájili obědovou zastávkou v Přešticích, místě kde se narodil přeštický Strakáč,
jediná česká odrůda prasete.
|
Přeštický čuník na pivním tácku v místním pivovaře |
V pivovaru U Přeška jsme si dali hezký oběd
s vepřovým masem (jak jinak) a těšili se na nově opravovaný barokní kostel
Nanebevzetí Panny Marie. Bohužel práce nejsou ještě hotové (druhá polovina
srpna 2023) a tak nás dovnitř nepustili. Zůstává tak na seznamu našich
potencionálních cílů pro další léta. Ubytování jsme měli v Prášilech
v domě bývalého venkovského lékaře z roku 1777. Když sem se po
vesnici rozhlížel a prohlížel si směrové značky, uvědomil jsem si, že jsem tu
už jednou byl, za trochu zvláštních podmínek.
Někdy v roce 1985 (tedy
ještě 4-5 let před sametovou revolucí) jsem narukoval jako záložní důstojník
k tankovému útvaru do Holýšova a odjeli jsme m.j. s tanky střílet
„někam“ k Železné Rudě. Důležité je to, že jsme pořádně nevěděli, kde
přesně jsme (tehdy žádné telefony nebyly a tudíž ani v nich instalované
mapy) a dostali jsme od svých nadřízených jediné zadání – od ostrých střeleb se
držet co možná nejdál, abychom si neublížili. Proto jsme asi 3 dny nedělali nic
jiného, než sbírali obrovské množství borůvek a hub, které byly všude kolem nás.
Prášily byly v pohraničním pásmu a tak tam na ně nikdo chodit nemohl. Nyní
jsme si mohli přečíst, že se jednalo o střelnici Slunečná na cestě do Srní a
v místním infocentru jsme si mohl prohlédnou i archiv asi 40 fotografií a
tři strany textu, které popisoval život v této dříve utajené vojenské lokalitě.
Cyklistika na Šumavě je pěkná
výživa. Díky našim elektrokolům jsme si mohli trochu odfrknou, ale náš kamarád
Honza měl bohužel jen klasické horské kolo a tak si pěkně máknul. Na rozjezd
jsme si dali jezero Laka a pár zaniklých obcí v nejbližším okolí, odkud
bylo převážně německé obyvatelstvo po válce vyhnáno.
|
Naše vrcholové družstvo nedaleko Poledníku (1.315 m n. m.) |
Druhý den jsme se vydali
na Poledník. To byl taky vojenský objekt, sloužící k odposlechu našich
západních sousedů. Dnes je tam expozice připomínající tuto pohnutou část naší
historie.
|
Expozice připomínající dobu celkem nedávnou |
Z Poledníku jsme krásným sjezdem přes rozlehlé a krásně zelené slatě
dorazili do Modravy a jeho minipivovaru Lyer.
|
Povinná zastávka v pivovaru Lyer na Modravě |
|
Přestože to z Poledníku hezky ubývalo, museli jsme se pokochat okolní přírodou |
Zde to opravdu žilo a je vidět,
že cyklistika a rozumná konzumace lokálního piva jde krásně dohromady. Přes
pramen Vltavy (trochu zklamání, protože tam nelze ani nabrat vodu) jsme dojeli
do českého Aspenu - na Kvildu. Zde měli naši hostitelé dopředu vyhlédnuté místo
na kávu a pověstný povidloň.
|
Můj oblíbený dezert - povidloň a odpolední kávička |
Přes Filipovu Huť a Antýgl jsme dorazili do Srní,
kde byl podle knihy Lukáše Hejlíka (našeho neodmyslitelného průvodce) krásný
bufet Okno do Šumavy. Na louce vedle hasičárny se vám majitel kiosku snaží
splnit každé přání. Asi se mu to daří, protože se tam zastavují nejen cyklisté
a turisté, ale i řidiči místních autobusů. Tento den jsme na kole najeli
hezkých 75 km.Druhý den ráno jsme cyklobusem z
Prášil vyrazili na Filipovu Huť. Za krásných 36 Kč (já jako senior dokonce jen
18) + 20 Kč za přepravu kola nás bus převezl přes největší kopce a ušetřil nám
sílu na další trasu. Hezkou Kvildou jsme jen profrčeli a zamířili na jedno
z nejstudenějších míst republiky – Jezerní Slať. V krásné restauraci
Pod Stadionem na Churáňově jsme si dali oběd a sjeli do Kašperských Hor. Zde jsme opět vytáhli knihu 555 výletů
s gastromapou Lukáše Hejlíka a navštívili cukrárnu a pivovar a svoji
sbírku razítek v knize rozšířili o další úlovky.
|
Náš neodmyslitelný průvodce - kniha Lukáše Hejlíka 555 výletů s Gastromapou |
|
Moc pěkné zastavení - Okno do Šumavy v Srní |
Přes Čeňkovu Pilu jsme se
zase vrátili do Srní, kde jsme se znovu zastavili v Oknu do Šumavy. Cestou
do ubytování náš už zastihl déšť, ale i tak to bylo hezkých 55 kilometrů, za
tři dny slušných 158 km.Cestou domů jsme se ještě
zastavili na statku Česká Lípa v Myslevicích (na doporučení knihy 555
výletů), kde jsme vyzkoušeli úžasnou kulajdu a bramborové noky s lanýži a
kedlubnovým zelím.
|
Statek Česká lípa nezklamal - bramborové noky s lanýži |
|
Švihov - kulisa filmu Tři oříšky pro Popelku |
Poté nás ještě čekala zastávka na vodním hradě Švihov, kde
žila hlavní představitelka filmu Tři oříšky pro Popelku a hrad se stal kulisou této
nejpopulárnější vánoční pohádky.
Žádné komentáře:
Okomentovat