Cesta za posvátnou vodou 🇨🇿

Když zjistíte, že celkem nedaleko chaty (asi 20 km) je Mariánská studánka se zázračnou vodou, museli jsme tam vyrazit. Areál na kraji lesa nad obcí Rychnov na Moravě měl opravdu silný genius loci a místní mu také říkají Moravský Mariazell, podle podobného poutního areálu v rakouském Štýrsku.

Studánka se zázračnou vodou

Další den by se dal nazvat – den fascinujících výhledů a dalšího odškrtávání. Jedno z hezkých míst je v nedaleké Březové nad Svitavou a to Dobře ukrytá rozhledna Járy Cimrmana. Rozhledna je součástí celého komplexu přírodního lesoparku a je zde krásný výhled na údolí řeky Svitavy směrem na Brno.

 

Další připomínka zázračného genia

V nedalekém Křenově stojí krásný katolický kostel Narození sv. Jana Křtitele z r. 1732, který údajně navrhl samotný Jan Blažej Santini. O kostelu se říká, že při přípravě kostela omylem zaměnili plány s katedrálou v rakouském Salzburgu a tak tato malá vesnička přišla k honosnému baroknímu kostelu, který nebývá obvykle ani v mnohem větších místech. Bohužel kostel je přístupný jen o víkendech, tak jsme si ho museli prohlédnout jen z vnějšku.

Hodí se do Křenova nebo raději Salzburg?

Další hezká vyhlídka byla z gotické Městské věže, která byla součástí obranného systému nedalekého městečka Jevíčka. Výstup po starém dřevěném schodišti potěšilo moje tesařské geny po dědečkovi z maminčiny strany a doba strávená nahoře mezi zvony byla úchvatná.

 

V Jevíčku mají také připomínku největšího Čecha

Mezi zvony Městské věže můžete klidně chodit

V životě jsem nebyl ve Velkých Opatovicích a tak si chtěl splnit i toto přání. Nakonec jsem byl zklamán, že je to fakticky jen několik nezajímavých domů místo okolo šamotky a moc toho k vidění není. Zato v nedalekých Jaroměřicích jsme našli zajímavou křížovou cestu na vrchol Kalvárie a tam nově krásně zrekonstruovaný areál kostela Povýšení sv. Kříže a Loretánskou kapli Panny Marie Ustavičné Pomoci, který se směle vyrovná obdobným poutním areálům doma i v zahraničí.

 

Kostel Povýšení sv. Kříže

Totéž trochu odjinud (Jaroměřice)

Dalším mým nesplněným cílem byl hrad Cimburk nedaleko Městečka Trnávka. Sem se chystám od svých 12 – 13 let, čili více jak půlstoletí. To jsme si slíbili s mým největším kamarádem Pepou Holkem, že si tam zajedeme na kole a ke kolům jsme si ze dřeva vyrobili i závěsné vozíky za kolo. Akce se uskutečnila, vozíky skončily údajně velmi brzy někde v příkopě. Já jsme nakonec z důvodu, který si už nepamatuji, nejel a tak jsem Cimburk měl stále neodškrtnutý na svém cestovatelském seznamu. Stoupání k hradu z Městečka Trnávka je opravdu výživné a hrad jsme našli plný života, protože tam finišovala nějaká prázdninová celotáborová hra a klid narušoval neustálý pohyb a štěbetání dětí.

 

55 let jsem musel čekat na tento pohled (zřícenina hradu Cimburk)

Zase jsem se přesvědčil, že blízko místa, kde se člověk narodil a kam se vracel, zde najít spoustu zajímavých a inspirujících míst.