Na konci května si plním další dvě přání (Bečov nad Teplou a Most) 🇨🇿

 

Vydali jsme se autem s koly za druhou nejvzácnější historickou památkou Česka. Cestou do dálnici D8 jsme si první zastávku udělali nedaleko Lovosic v Českém středohoří na kopci Boreč. To je krásná souměrná homole vysoká 449 m, zapsaná na seznamu evropské soustavy chráněných území Natura 2000. 

K návštěvě tohoto místa mě inspirovaly Severočeské horolezkyně

Je to geologicky i přírodně strašně zajímavé místo. Rostou tady vzácné druhy rostlin, díky skutečnosti, že kopec je protkán soustavou chodbiček a komůrek, ze kterých v zimě vystupuje pára a teplota je tu o pár stupňů teplejší než v širokém okolí. To asi proto, aby nám příroda připomněla, že pod námi máme ještě teplé jádro naší zeměkoule. 

Už pohled z dálky sliboval hezký zážitek v Kadani

Další pěší zastávku jsme si udělali v Kadani. Až při vystoupení z auta pohled na nedaleké městské středověké hradby a městskou bránu dával tušit hezký zážitek. Město nás svojí malebností a atmosférou přímo uchvátilo. Je tu spoustu krásných renesančních domů, krásných obchůdků, příjemných kaváren a zákoutí. Perlou je uzounká Katova ulička. 

  

Odpoledne jsme se přesunuli do Bečova nad Teplou. Naposledy jsem tam byl asi před 6 lety, ještě před covidem a to bylo městečko plné života. Dnes to bylo ospalé město, kde jsme byli rádi za otevřenou vietnamskou večírku. Při zvědavém a obligátním studiu jídelních lístků jsem se nestačil divit. Jako by si provozovatelé restaurací chtěli pokles počtu turistů vykompenzovat na těch několika příchozích. 

Klid před zámeckou bránou v Bečově

Pohled na městečko z ochozu hradu

Protože jsme měli prohlídku relikviáře Sv. Maura na webu zarezervovánu už na 9:00 hod. následující den, museli jsme použít místní hotel. Samotný hradozámek Bečov je celkem běžný, ale jeho cesta z Flander do Čech, historie nálezu relikviáře pod podlahou hradu v 80. letech minulého století a následná úplná rekonstrukce je strhující příběh na více jak hodinu poutavého čtení na přiložených panelech. 

Model nálezu relikviáře pod podlahou starého hradu

Vlastní relikviář je nově uložen v trezorové místnosti bez oken s mírným osvětlením. Tam se pochopitelně fotit nedá. Každopádně je to úchvatný zážitek, který každému vřele doporučuji. 

 

Foto z doprovodného filmu o historii a rekonstrukci relikviáře

Po prohlídce relikviáře jsme se vydali na kolech do klášteru Teplá. Je to rozsáhlý komplex premonstrátů, který sloužil po válce jako vojenská posádka. Zde je vidět že rekonstrukce těchto navrácených objektů sice úspěšně probíhá, hlavní objekty jsou již hotové, ale úplná rekonstrukce církvi ještě pár desetiletí potrvá. Potěšil nás hezký obchůdek s bylinkami a výrobky chráněných dílen. Ta je spojená i s klášterní kavárnou, kde mě zaujalo zaparkované elektrokolo sympatické paní kavárnice, která za každého počasí denně dojíždí na e-kole z 23 km vzdálených Mariánských Lázní. 

 

Kostel Zvěstování Páně v klášteře Teplé

Následující den jsme si vyhradili na trochu opomíjenou botanickou zahradu, kousek od centra Bečova nad Teplou. Sbírková zahrada z roku 1918 má si 9 ha a je jedna z nejstarších v Česku. O založení se zasloužil Jan Ferdinand Kodítek za posledního majitele zdejšího panství – hraběte Jindřicha z Beaufort-Spontin a jeho ženy Marie. Jejím tatínkem byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. To jméno většině lidí nic neřekne, než uvedeme, že byl zakladatel známějšího a rozsáhlejšího Průhonického parku. Po odsunu německého obyvatelstva se o zdejší zahradu nikdo nestaral, ale dnes ji provozuje a vzorně ji opečovává trochu neobvykle Český svaz ochránců přírody. Po zaplacení symbolického vstupného 90 Kč (senioři a děti jen 70) na vás čekají zajímavé sbírky venkovních květin a První česká bioferata. V ceně vstupného jsou i lodičky na velkém jezírku s ostrovem, sluneční lehátka, výukové prostory, tábor nebo kryté občerstvení s prodejem suvenýrů. 

Klid a pohoda u jezírka Bečovské botanické zahrady

Místním se spíš vyplatí zaplatit si celoroční permanentka za 600 Kč a chodit si sem podle nálady. Je to opravdový balzám na nervy v naší uspěchané době.  

Další dlouhodobé nesplněné přání bylo navštívit město Most, jeho přesunutý kostel a rekultivované bývalé lomy na hnědé uhlí. Podle mapy jsme vybrali parkování nedaleko autodromu a jezera Matylda. Na úvod jsme si dali kolečko okolo Matyldy po krásných asfaltových stezkách, kde dominovali bruslaři. Potom jsme se vydali po cyklistické stezce do města na prohlídku kostela Nanebevzetí P. Marie.

Model přesunu kostela bez věže, která byla novějšího data a tak se s ní nepočítalo

Historii přesunu je věnována největší část návštěvnického centra v podzemí kostela, včetně historického dokumentárního filmu. Tento kostel byl v roce 1975 (důležité si uvědomit, že to bylo připravováno v době, kdy tehdejší vládnoucí strana církev v oblibě určitě neměla) za 28 dní, čili 646 hodin, přesunut po 4 kolejích na vzdálenost 841,1 metrů průměrnou rychlostí 2,16 cm za minutu. Dodnes je tento přesun zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejtěžší předmět přepravovaný po kolejích.  

Interiér kostela Nanebevzetí P. Marie v Mostě

Kostel byl vysvěcen a vrácen původnímu účelu až po revoluci v červnu 1993. Je krásně světlý a vzdušný a z architektonického hlediska zajímavý vloženými pilíři a empírovým ochozem. Je předmětem oprávněného zájmu jak turistů, tak školních skupin. Počítat je potřebné se zvýšeným ruchem.

Pohled na jezero Most a hradem Hněvín, který je dominantou města

Další překvapení nás čekalo u jezera Most. Je vidět, jak zdejší samospráva myslí na místní občany a návštěvníky této rekreační oblasti. Nejen, že sem (od města odhadem 3 - 5 km) jezdí pravidelná MHD, ale veškeré parkování soukromých aut je zdarma, stejně jako vstup do této oblasti. Je zde vybudováno několik vkusných moderních občerstvení v hezky zamaskovaných velkých přepravních kontejnerech, které se na jednu fotografii nevešly. Nejdelší okruh okolo jezera je nenáročný a poskytuje možnost řady zastavení a vede i k dalšímu zdejšímu jezeru Venuše, které je ze tří zatopených lomů v okolí Mostu nejmenší.

Takže nakonec jediné mínus tohoto výletu byla záhadná ztráta našich klíčů od nosiče kol a baterií našich elektro kol, kterou znají ti, co mě sledují na mém  FB účtu a jejich náhradu jsem řešil přes týden, protože jsem u svého prodejce nepochodil, tak jak bych u velkého prodejce čekal. Museli jsme přepravu  kol domů vyřešit trochu improvizovaným způsobem (jedno kolo uvnitř auto, druhé přidělané jen lankovým zámkem na nosiči kol na tažném zařízení). I přes tuto drobnou chmuru byl výlet s manželkou po západu a severu Čech hodně zajímavý.